Mé zkušenosti s korupcí ve fotbale

Tak nám další korupční kauza ve fotbale vyšuměla do ztracena. Soud shledal nevinným i Martina „Chřestýše“ Svobodu, který poté měl tu drzost prohlásit: „S korupcí ve fotbale jsem se nikdy nesetkal.“ Tomu prostě nemůžu uvěřit. Každý, kdo se pohybuje okolo fotbalu, musel o nějakém korupčním jednání alespoň slyšet. Já se k fotbalu dostanu spíše zvenčí jako fanoušek či regionální novinář, ale i tak mám tři velmi zajímavé zkušenosti s fotbalovou korupcí.

2010 - Rozhodčí na oslavě postupu z ČFL

Spartak Sezimovo Ústí (nynější FC MAS Táborsko) v roce 2010 bojoval o postup z České fotbalové ligy (3. nejvyšší soutěž). Tři kola před koncem Sezimovo Ústí na svém hřišti přivítalo rezervu Viktorie Žižkov. Domácí Ševci věděli, že pokud zvítězí, můžou začít slavit postup do druhé ligy. Sezimovo Ústí vyhrálo 2:1, a tak se začalo slavit. Na zápase i na pozdější oslavě na diskotéce v centru Tábora jsem byl přítomen i se svým bratrem. Všichni hráči Sezimova Ústí slavili v tričkách s potiskem „Mistři“.

„Hele ten borec, co stojí na baru, má taky tohle tričko, ale žádnej hráč to není,“ řekl jsem bráchovi. „Ty vole, vždyť tenhle týpek to dneska mával!“ zněla odpověď. Nelenili jsme a za rozhodčím, který byl evidentně v dobrém rozmaru, jsme se vydali. Následující rozhovor byl prostě fascinující, nikdy jsem o tom nepsal, protože jsme rozhodčímu slíbili, že si to necháme pro sebe. Ale „Chřestýšovo“ výpověď mě tak rozlítila, že se o fakta z toho rozhovoru podělím. (Tímto se omlouvám tomu nejmenovanému rozhodčímu).

Musím podotknout, že v samotném utkání se nějaké zářezy nekonaly, bylo odřízeno standardně. A o největší chybu – špatně mávnutý ofsajd, se dokonce postaral náš slavící rozhodčí a to v neprospěch domácích. Jedna podivnost se však na utkání našla, poločasová přestávka trvala téměř dvacet minut a obě družstva na hřišti čekala na rozhodčí.

Útržky z rozhovoru:

Já: „Co se dělo o poločase, kde jste byli tak dlouho?“

Sudí: „Ty blázni (domácí) nám přinesly panáky Tullamorek. Že se to dělá před zápasem, to je normálka, ale tentokrát i o poločase, to jsme fakt koukali a chvíli nám to trvalo, než jsme to vypili.“

Já: „Hele a jak to teda chodí, vždycky se počítá s tím, že vám něco daj domácí a pak jim teda zatlačíte?“

Sudí: „Nebuď včerejší, soutěž se vyhrává venku! Tam to kluby musí řezat, jestli chtěj být úspěšný.“

…přece jen už jsou to čtyři roky a víc přesných citací už dohromady nedám, ale ještě si moc dobře pamatuju, že nám sudí ukázal fotku své (krásné) přítelkyně v mobilu. A začal nám vysvětlovat, co všechno si díky fotbalovým přivýdělkům „bokem“ mohl koupit, s čímž je jeho slečna moc spokojená…

2011 – předzápasová „bitva“ o sestup z krajského přeboru

V červnu 2011 jsem se potkal v jednom z táborských restauračních zařízení s tehdy klíčovým hráčem Olympie Týn nad Vltavou.

Já jsem ho poznal jakožto externí sportovní redaktor Týdeníku Táborsko, díky čemuž jsem i věděl, jak se má situace v krajském přeboru a že Týnu hrozí sestup. Tento hráč byl naprosto frustrovaný, protože tušil, že se Olympia asi v kraji nezachrání. V předposledním kole Týn čekal zápas na hřišti již zachráněné Hluboké nad Vltavou. A podle toho hráče se pět družstev, soupeřících s Týnem o záchranu, složilo na pozitivní motivaci pro Hlubokou. Mělo se jednat o 80 tisíc korun.

Samozřejmě, může to být pravda, ale i nemusí. Každopádně Hluboká vyhrála 2:1 a Týn se pakoval z krajského přeboru.

2007 – derby o sestup a penalta v 97. minutě

V červnu 2007 bojovali o záchranu v divizi starší dorostenci Spartaku Sezimovo Ústí. V posledním kole Spartak hrál na hřišti tradičního rivala FK Tábor. Normálně by mě dorostenecký fotbal nechal chladným a na takový zápas bych asi nešel, ale můj tehdejší spoluhráč z basketbalu mě několik dní před zápasem začal přemlouvat, ať se tam s ním jdu podívat, že „ševci“ hrají o záchranu a od známých slyšel, že určitě budou kopat penaltu. Tak jsem šel.

První poločas – nuda 0:0. Poločasová přestávka se protáhla na dvacet minut. Rozhodčí v druhé půli s přibývajícím časem evidentně znervózňuje. Od 80. minuty si rozhodčí začíná vymýšlet standardní situace ve prospěch Sezimova Ústí, aby se aspoň nějak přiblížili k táborské bráně. V 90. minutě jsem schválně pustil stopky, protože jsem tušil, že to nebude normální nastavení. Hra už dávno ztratila sportovní charakter, uběhlo už šest minut nastavení, když se konečně ozval pískot rozhodčího – penalta! Byl jsem tam opravdu jako nestranný divák a tohle byla na 100% vymyšlená penalta. Dokonce se jednalo o velmi špatně nafilmovaný pád, ale rozhodčí ukázal na puntík pro pokutový kop.

Prozaická tečka na závěr? Exekutor selhal a domácí brankář Radim Ramovič se stal hrdinou, když vystihl směr a penaltu zlikvidoval. Poté už sudímu nezbylo nic jiného, než zápas ukončit.

…k tomuto utkání jsem se dozvěděl o několik let později zajímavé informace/spekulace od jednoho kamaráda – fotbalového rozhodčího. Ten se toho nešťastného kolegy vlastně (asi pochopitelně) zastával, protože prý byl celý týden před utkáním pod nepředstavitelným tlakem z několika stran. Dokonce mu měla přijít kulka v obálce..

Tak to jsou mé tři zkušenosti s fotbalovou korupcí. Někdo může namítnout, že mi pořád chybí konkrétní důkazy, ale i tak je snad každému jasné, že korupce ve fotbale (stejně jako v politice) byla, je a bude. Kór když tomuto sportu šéfuje Miroslav Pelta a Roman Berbr, ale bohužel to není jen o hlavě této smradlavé ryby. Fotbal je prolezlý pochybnými charaktery odshora až dolů. A to nikdo nikdy nevyčistí…